Navštivte naši chovatelskou stanici na Facebooku ↑
KRYTÍ ZRUŠENO!
Matka: ALSA Polární vlk - více o ní zde. Elzička je silná, mohutná fenka, přesto s typickým, velice elegantním flatím pohybem.
Odchov flatích štěňátek, pár vět k loňskému vrhu......
Naši psi jsou naší rodinou, jsou stále s námi, ať jedeme kamkoli nebo děláme cokoli. Můžeme si to lehce dovolit, protože v současnosti máme dvě fenky a tento počet rozhodně nehodláme navyšovat. Nikde u nás neuvidíte žádné kotce ani mříže, základem je možnost absolutně volného pohybu. Máme sice zahrádku, ale vycházky a různé aktivity jsou u nás denní pravidelností - je to naše obrovská společná vášeň! Psi mě - i manžela, provázeli odmalička. Ovšem o chov a vše, co k tomu patří, jsem se začala aktivněji zajímat od roku 1999. Tehdy jsme si do rodiny pořídili štěňátko československého vlčáka s průkazem původu a kynologie se stala mým největším koníčkem a životním stylem. S touto fenkou jsem měla tři vrhy. Poslední vrh, v pořadí čtvrtý, který se narodil přímo v mé chovatelské stanici, byl již s mojí a manželovou fenkou flatíka Besinkou - maminkou Elzičky, to byl rok 2015. Není to mnoho, ale přímo odchov štěňátek nebyl až tak prioritou, nebo nebyly vhodné podmínky a také jsme vlastnili i pejsky - samce.
O to více se snažím, aby každý potencionální vrh byl něčím přínosný. Pro první Elziččin jsem měla původně vybraného jiného pejska, ale byli jsme nuceni ho na poslední chvilku změnit a vyhrál Lerry! Rozhodli jsme se pro něho z toho důvodu, že je absolutně nepříbuzný, má velice kvalitní rodokmen s těmi nejlepšími chovatelskými stanicemi v Evropě. Na internetu měl jen pár fotek, ale když jsme ho uviděli naživo, byli jsme doslova nadšeni! Prostě ,,Pan Dokonalý" :) Jsem moc ráda, že jsme s ním mohli nakrýt. I Elzička má plno úžasných zahraničních psů ve svém rodokmenu, bude to krevně tedy velice zajímavé spojení!
Budou-li následovat s Elzičkou i nějaké vrhy příští, pak jsem rozhodlá opět pro zahraniční krytí z důvodu přilití i nějaké jiné krve do české populace. Musím napsat, že většina českých chovatelů flatíků je opravdu zodpovědná a není pro ně problém vycestovat za krytím do ciziny. I my, v naší chovatelské stanici, chceme v budoucnu navázat na tuto tradici.
Co se týká přímo odchovu štěňátek, na svět příjdou v našem obývacím pokoji. Zajištujeme jim po celou dobu, kdy jsou u nás, nepřetržitou péči, kdy na to padne nejen naše veškerá dovolená a zaručujeme jim tak plnou socializaci, takže štěňátka od nás odchází do světa plně vybavena všemi potřebnými zkušenostmi. Upřednostňujeme aktivní majitele.
Než si pořídím psa..........
..........zjistil jsem si o daném plemeni dostatek informací, přečetl jeho historii, tuším jeho potřeby.............
NUTNO DODAT......... FLAT NENÍ LABRADOR!
zdroj: Stanislava Čermáková, úvodník Pes přítel člověka č. 10, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Středoasiat není jen „větší pes“, border kolie není jen „černobílý pes“…
Kdysi jsem se na výcvikovém táboře vsadila, že kozu pasoucí se u jedné z chat vedle cvi...čáku naučím za týden jít po stopě. Stalo se. Můj potkan aportoval, jezdil se mnou denně autobusem do školy, náš kocour aportuje, umí sedni, lehni… Jistě znáte velké množství zvířecích druhů ne zcela typických pro výcvik, které bravurně běhají přes překážky, splní x povelů, umějí mnoho triků… Ano, v té době jsem měla pocit, že prostě naučit lze kohokoli cokoli, v čem by měl být problém zvláště pak u psů?
Dnes jsem hluboce přesvědčená, že všechny psy člověk může a má naučit základní poslušnosti, aby nebyli nebezpeční, obtěžující, nezvladatelní. Aby si nevšímali na procházkách cizích lidí, psů, kteří si nevšímají jich, ale… Ale mnoho dnešních problémů v soužití se psy, mnoho nezvladatelných psích „agresorů“, psů se separačních úzkostí či s nálepkou dalších „odchylek“ od představ či běžného chování vzniká jen díky NEZNALOSTI a absenci POKORY u lidí. O psy prostě vůbec nejde. Koza či kráva byly šlechtěny na vyšší dojivost, rychlý růst, lepší maso, ale pes napříč plemeny nemá obecně jen JEDEN typ chování podporovaný výběrem chovatele. Téměř každé plemeno mělo jasnou definici povahových vlastností a pracovních dovedností (ty vzhledové nejsou nijak podstatné, jsou snadno ovlivnitelné, poměrně rychle měnitelné a pro nás teď i nepodstatné). A selekce trvala ne pár vrhů či generací, ale dlouhá desetiletí i staletí. Velmi tvrdá selekce, v našem prostředí a době pro někoho naprosto nepředstavitelná, pro některé nepřípustná, ale jen díky ní odváděli psi práci, pro kterou byli chováni. Jen díky ní mohli přežít a stali se pomocníkem člověka. Kupříkladu takový středoasijský pastevecký pes staletí hlídal stáda, bránil je na základě svého vlastního rozhodování, byl nucen se sám o sebe starat. Ano, musel respektovat lidi ze své vesnice, rodiny – respektovat, nikoli aportovat, poslouchat na první dobrou. Tvrdit tedy dnes, že díky „socializaci“ můžete a máte mít asiata na volno v parku, aby chudák netrpěl samotou (byť se svou rodinou) a mohl si hrát s cizími psy a lidmi, je nejen mylná, ale vrcholně nebezpečná! Border kolie také není jen roztomilý černobílý pes, ale především pracovní pes. Ostatně jak píše skvělá Carol Priceová: „Nejlépe si přítomnost pracovního instinktu u border kolie představíte takto: kdyby byla border kolie jako plemeno cukrový špalek a vy byste ho přelomili, tak ať byste ho zlomili na jakémkoli místě, byly by v něm pracovní instinkt a pracovní chování vždycky vidět. Tak silně je totiž má tento pes zakořeněné v genech. Majitelé leckdy žasnou nad tím, že u některých psů jsou tyto instinkty a chování velmi aktivní a intenzivní, zatímco u jiných – někdy i sourozenců ze stejného vrhu – jsou spíše geneticky utlumené (a právě tyto rozdíly, které se u tohoto plemene vyskytují dost často, dokážou člověka zaskočit.) Může se totiž stát, že u jeho první kolie, nebo i několika kolií po sobě, se pracovní instinkt, osobnost a chování projevují jen minimálně – ba téměř zanedbatelně. A jelikož jsou to tak příjemní společníci, začne si myslet, že to je „kolií norma“ a že všechno, co se vykládá o tom, jak mohou být tihle psi problémoví a těžko zvladatelní, je nesmysl… Pak ale jednoho dne dostane úplně jinou border kolii, takovou, která má pracovní instinkty a chování na genetické stupnici daleko výš – nebo je dokonce přesahuje! Najednou má doma psa, jehož smysly jsou natolik vystupňované a „sociální mozek“ natolik nefunkční, že se zmítá v neustálém víru strachu a zmatků, jakmile vykročí ven do světa za dveřmi. A prásk! Majiteli se rázem otevřou oči. Pokud máte takovou border kolii, můžete si být jisti, že nejste sami. Spousta těchto odchylek u pracovní osobnosti i sociálního chování psa souvisí nejen s individuálním chovem, ale i s komplexnější problematikou toho, jak nebo proč se jeho instinkty geneticky zapnuly s mnohem větší intenzitou, zatímco u jeho sourozenců se to nestalo. Myslím si, že v evoluci psích plemen se stává velmi často, že se někdo rozhodne pro určité genetické rysy, které u psa nejvíc oceňuje nebo vyžaduje pro konkrétní pracovní účel, a po nějaké době zjistí, že s nimi souvisí i určitý typ genetické osobnosti. Dříve se předpokládalo, že geny u jakéhokoli živočicha jsou prostě statickým souborem rysů a vlastností, které jsou předávány podle stále stejného vzoru z jedné generace na druhou, dnes víme, že jsou mnohem složitější.“
Také si pamatuji dobu, kdy jsem chtěla dokázat, že mohu umět se psy mnohé – prostě naučím trik, složím zkoušku s tím a tím plemenem, navzdory danému, ale byla to jen pro plemeno příslovečná medvědí služba. I to je důvod, proč se svým moskevákem neskládám žádné zkoušky, ač by to nebyl problém. Dávat tak lidem vzkaz, že je ideální na výcvik a zvládne vše? Že je to stejný pes jako čivava, jen trochu přerostlý? Lidé totiž neuvidí, kolik je za tím práce, důslednosti a zodpovědného chování. A je mi jen strašně smutno, když sleduji, jak se rozhodčí na výstavách s jedinci tohoto plemene mazlí, jak někteří jedinci nehlídají, milují cizí lidi… A to hned ze dvou důvodů: proč si pak pořizovali moskeváka, plemeno šlechtěné na hlídání, na samostatnou obranu majitele a jeho majetku? A druhý důvod je podstatnější – mnoho lidí si pak koupí moskeváka pod dojmem líbivého mazlivého psa milujícího vše a jednoho dne v jeho třech letech zůstanou zírat na mordu plnou pěny, která si podá cizího psa, člověka či upozorní někoho v rodině, kdo je pánem. A kdo na podcenění výchovy a nerespektování daného doplatí, netřeba psát… Dnes je to hra na dokonalé soužití dobráckých psů, hra, na jejíž druhé straně jsou denně usmrcovány miliony zdravých psů, kteří měli jen projev ne podle něčích představ. Psů, kteří se možná projevili, chovali jen tak, jak po nich člověk staletí chtěl. Existuje tolik plemen, že si z nich opravdu vybere každý – ne podle vzhledu, ale jen na základě svých reálných možností! Na světě je tolik psů hledajících domov ve věku, kdy už jasně vidíte povahu, předpoklady, nároky! A především – ne každý člověk má mít psa. Živořit a trápit se je něco jiného než žít spokojený život vedle člověka, který psa „vidí a cítí“. Vzájemné pouto vstřícnosti, empatie a lásky se psem je jedinečné!